15. dubna uspořádala Anglo-americká univerzita (AAU) ve spolupráci s Institutem Strategeo poutavou veřejnou debatu v rámci své série debat pro rok 2025, tentokrát zaměřenou na budoucnost transatlantických vztahů.
Akce hostila významné panelisty a pestré publikum, a společně prozkoumali současný stav spolupráce mezi Evropou a Spojenými státy. Pod moderací Jana Macháčka se debata věnovala klíčovým tématům, jako jsou NATO a obrana, transatlantická spolupráce v kontextu války na Ukrajině, obchodní a ekonomické vztahy a hodnoty, které tvoří základ atlantické aliance.
Obchod, protekcionismus a globalizace
Debata začala tématem obchodních a ekonomických vztahů a otázkou, zda vstupujeme do nové éry protekcionismu, obchodních válek a cel, a zda se globalizace stahuje do ústraní.
Bývalý americký diplomat a akademik velvyslanec Cameron Munter poznamenal:
„Trump není stratég — reaguje, dokud nenarazí na odpor nebo novou myšlenku. Ale cla jsou jediným tématem, na kterém je konzistentní už 40 let. I když jeho návrhům chybí ucelenost, cla zůstávají. A můžeme si být jistí, že jejich plný dopad teprve uvidíme.“
Dr. George Hays, přednášející na AAU, nabídl odlišný pohled:
„Za Trumpovým jednáním je víc racionality, než se může zdát. Za prvé, plní svůj předvolební slib — může ukázat a říct: ‚Tohle jste chtěli, tohle jsem doručil.‘ Za druhé, užívá si, když může jednat jednostranně, bez omezení. Rád jedná rozhodně a nutí svět reagovat.“
Roman Joch, ředitel Občanského institutu, zdůraznil strategický rozměr:
„V určitých situacích jsou cla a embarga opodstatněná — zejména z obranných důvodů. Není rozumné spoléhat se na potenciální protivníky v oblasti klíčových statků, jako jsou léky nebo pokročilé technologie. USA nemusí být zcela soběstačné, ale měly by obchodovat s přátelskými či neutrálními zeměmi. Široké celní války jsou však ekonomicky nerozumné, s několika výjimkami jako Rusko, KLDR a Bělorusko.“
Drake Dewey, absolvent AAU, přidal kritičtější pohled:
„Jak řekl Cameron: demokraté nemají nápady, republikáni nemají odvahu. Uvidíme, jestli se to změní. Těchto 90 dní bude sloužit jako experiment — měření reakce veřejnosti. Ale myslím, že výsledek bude škodlivý jak pro Ameriku, tak pro svět. Trump se nepoučil z minulosti — a uvidíme důsledky.“
NATO, obrana a strategická nejistota
Debata se poté přesunula k tématu NATO, jeho východnímu křídlu a významu výdajů na obranu. Moderátor Jan Macháček zdůraznil, že NATO nelze redukovat pouze na rozpočtová procenta, a položil řečnickou otázku, zda-li prezident Trump dorazí na červnový summit NATO v Mnichově.
Velvyslanec Cameron Munter souhlasil a poznamenal:
„NATO není jen o tancích a letadlech. Je to o víře. Článek 5 není právní záruka — je to přesvědčení. Sloužil jsem po boku dánských a italských vojáků v Iráku a Afghánistánu, o mnohém jsem se bavili a znovu a znovu probírali. Kdybych byl dnes Estonec, měl bych vážné obavy. Víra v kolektivní bezpečnost NATO už slábne. NATO je jako dinosaurus — přizpůsobuje se pomalu, velmi pomalu — a jeho budoucnost závisí na tom, zda se dokáže proměnit v alianci, která odpovídá dnešní době, zejména když americký prezident zpochybňuje hodnotu spojenců.“
Roman Joch se vyjádřil k proměnlivé nukleární krajině v Evropě:
„V současnosti mají v Evropě jaderný odstrašující potenciál jen Velká Británie a Francie. Myslím si, že to tak nezůstane. V Polsku — napříč politickým spektrem — sílí shoda, že země bude potřebovat vlastní jaderné kapacity. Tento posun může nakonec posílit bezpečnost Evropy.“
Dr. George Hays přinesl historickou reflexi:
„Původním cílem NATO bylo udržet Němce dole, Američany uvnitř a Rusy venku. Dnes Američané odcházejí, Němci stoupají a Rusové klepou na dveře. Důvěryhodnost článku 5 jako psychologické zbraně se rozpadá — nejen mezi Evropany, ale i mezi potenciálními protivníky, jako je Rusko. Když americký prezident podmiňuje podporu spojencům nebo obviňuje Ukrajinu za to, že byla napadena, podkopává tím samotné jádro kolektivní obrany — a zvyšuje riziko, že článek 5 bude skutečně vážně vyzván k testu.“
Drake Dewey zakončil tuto debatní část zamyšlením:
„Věřím, že vedení nakonec převezme Evropa. Index svobody Freedom House pro USA klesl od roku 2014 o téměř 20 bodů — dnes se řadí ke státům jako Panama nebo Argentina. Dva roky po začátku tohoto poklesu byl zvolen Trump. Doufám, že toto bude jeho poslední období — a že se vrátí stabilita — ale budoucnost je nejistá. Jak řekl Reagan: ‚Budoucnost nepatří bázlivým. Patří odvážným.‘ Uvidíme, kdo se ukáže jako dostatečně odvážný.“
Více ve videozáznamu na webových stránkách Strategeo
